Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Články

O nás aneb jak mi do života vstoupila kočka

Vždycky jsem se považovala spíše za "pejskařku". Už na zakládní škole jsme se sestrou chodily venčit známé paní fenku jezevčíka. Psi mi učarovali, když jsem studovala na střední škole, tak do naší rodiny přibyl pejsek Tomi. Byl určený babičce, ale ta ho odmítla a tak pejsek už u nás zůstal. Tomi měl být malý hladkosrstý pinč, jenže mu narostla delší srst. Lidem se více líbil s delší srstí než krátkosrstý. Povahou byl úžasný, nekonfliktní, stále dobře naladěný, neskutečně žravý a hlavně chytrý a pohodový pes. Spolu jsme nachodili nespočet kilometrů na výletech a vycházkách. Taky jsme se díky Tomikovi seznámila se spoustou lidí, především se svým mužem Honzou, který tehdy měl krásnou aljašskou malamutku Terinku. V roce 2011 Tomi bohužel odešel do zvířecího nebíčka v krásném psím věku 18-ti let.

Když jsem se odstěhovala od rodičů a bydlela jsem sama, začalo se mi stýskat po chlupatém kamarádovi. Chodila jsem na psí výstavy, jako divák na soutěže agility a dogdancingu, kupovala psí časopisy a knihy. Ale bohužel pejska jsem mít nemohla, musel by zůstat sám v bytě 10 - 11 hodin a vzhledem k nutnosti 4 venčení za den, tak by se jenom trápil. Shodou okolností si kamarádka v té době pořídila kotě - kocourka Čendu. Byla jsem se za nimi podívat a ona vyprávěla o jeho kotěcích "kouscích". Tak jsem se rozhodla, pořídím si kočku. Pročítala jsem různé knihy o kočkách a probírala se atlasem plemen, mým snem byla ruská modrá kočka, nejenom podle vzhledu, ale i podle povahy. V té době nebyla žádná koťata ruské modré k mání. A tak jsem jela do Prahy pro britské koťátko. Z modré britky se "vyklubala" krásná dlouhosrstá tříbarevná kočička, s úchvatnými černo růžovými tlapičkami a nádhernými oranžovými kukadly. A to byl začátek mého života s kočkami.

Bára, Barunka byla moje májová tříbarevná kočička pro štěstí. Vyrostla do krásy a její povaha byla taky fantastická. Projevila se poprvé, když jsem si ji vezla autobusem z Prahy do Brna jako koťátko. Celou dobu seděla v přepravce, tiskla se k mřížce a ani nedutala. Vydrželo jí to celé 4 hodiny až domů. Mezi její záliby patřilo jídlo, sledování rybiček v akváriu, hraní si s vodou, pozorování ptáčků a pejsků z okna a hlavně chování se na klíně nebo v náruči. Stala se mým závisláčkem, přilnula ke mně jako pejsek. A já ji za to byla vděčná. Akvárium s rybičkami jsem později věnovala sestře, Bára se totiž naučila zoubkami vytahovat zástrčku od vzduchovacího motorku ze zásuvky. Já z ní byla na mrtvici, ale Bára byla tvrdohlavá a pokaždé když jsme přišla z práce mi nachystala "překvapení". No, rybičkám zapínání a vypínání motorku také začalo vadit! Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ji nosila jako kotě pod bundou v náruči na návštěvu k rodičům. Cesta nám trvala dobrých 15 minut přes sídliště. Dneska bych si to s ruskou ani s burmilami netroufla. Tomik, pejsek který bydlel s rodiči, si na Báru velmi rychle zvykl a ona na něj taky. Bylo je úžasné sledovat. Zvláště taky proto, že byli skoro stejně velcí.

Když bylo Báře rok a půl, rozhodla jsem se, že ji pořídím kočičí kámošku a sama si splním sen o ruském koťátku. Tak k nám přišla Elsa, Elsinka neboli Kornélie z Kamínků. Elsa je naše modrá princezna, velmi chytrá a něžná kočička, která nade všechno miluje granulky a hrátky s peříčky a mávátky. Další její zálibou je drbání bříška, když leží na zádech na zemi. Je to jedna z našich nejméně zlobících kočiček, bohužel je velká "plašanka". Bojí se cizích lidí, silných zvuků a prudkých pohybů. Nejvíce ji děsí zvuk vysavače, že se bude vysávat už pozná, když vytáhnu prachovku na utírání prachu. Za to Barunka při vysávání v klídečku seděla na stole a sledovala pohyb hubice. Elsa je moc krásná kočička s hustým kožíškem a nádhernými zelenými kukadly. S Barunkou se výborně povahově doplňovaly. Neměla jsem žádné vystavovatelské ani chovatelské ambice. Kočky jsem měla jako mazlíčky, takže obě byly kastrované. Elsinka k Báře velmi přilnula, ráda se k ní tulila a zahřívala si svoje tlapičky. A já byla ráda, že Bára si má s kým hrát.

V létě roku 2006 nám nastala velká změna, přestěhovaly jsme se za Honzou. Z Brna až do Chodové Plané v Západních Čechách. Když se mě ptali, jestli se mi stýská po Brnu, říkala jsem, já mám domov tam, kde mám své kočky a svého muže. Bára i Elsa si zvykly na nový domov rychle. Do Brna jsme jezdili na návštěvu i s kočkami. Tak plynul čas, na jaře roku 2007 se Barunce udělalo zle, naštěstí chodíme k šikovnému panu veterináři, který u Báry zjistil onemocnění ledvin a srdce. Nasadili jsme léky a dietu. Bohužel u Báry se objevily ošklivé záchvaty, po jednom takovém záchvatu, kdy Barunce vypověděly službu tlapičky a já viděla, že je na tom velmi velmi zle, nechali jsme s těžkým srdcem Barunku uspat. Myslím si, že i zvířata mají mít důstojný odchod ze světa a zbytečně se netrápit. Bářiny záchvaty se zhoršovaly...a já měla strach, aby se mi doma neudusila... představa, že se s ní ani nerozloučím a ona se bude zbytečně trápit... Teď je Barunka Andílkem v nebíčku a dohlíží na nás. I tak si někdy říkám, jestli jsem měla něco udělat jinak, jít k veterináři dřív... Po Barunce se mi strašně stýskalo, hlavně po její povaze. Elsa je zlatíčko, ráda se pomazlí, pochová v náruči, ale za chvíli si jde lehnout na sluníčko nebo v zimě na topení. Mně se ale stýskalo po závisláčkovi, který by byl všude tam kde já, jak to dělávala Barunka. Začala jsem uvažovat o pejskovi. Pak jsme se byli s Honzou podívat na MVK v Chodové Plané a já tam poprvé uviděla burmilky. Vystavovali je Markéta s Olinem, kocourka Gina a koťátko Claudinku. Claudinka byla úžasná, klidná, mazlivá, naprosto s přehledem ignorovala davy lidí kolem sebe. Ani jsme s Honzou netušili, že takové plemeno koček existuje. Encyklopedie je neuváděly. A já se rozhodla, chci mít doma burmilku...

Hned po výstavě jsem si koupila časopis Planetu zvířat a hledala v inzerátech koťátka burmilek na prodej. Bylo to náhoda, ale já to beru jako osud, našla jsem inzerát. Domluvila jsem se s Honzou a zavolala p.Burianové, která měla koťata na prodej. O víkendu jsme jeli do Prahy. Chtěla jsem kočičku, s kocoury jsem neměla žádné zkušenosti, ale kočička Emilka byla už rezervovaná, tak jsme si zamluvili kocourka Mufa. Když jsme si vezli Mufa z Prahy, musela jsem mít přepravku pootevřenou a jednou rukou hladit kočičáka, aby se trochu uklidnil. Doma Elsa nebyla nadšená z Mufa, syčela na něj a nechtěla s „poťouchlým“ kocourem, který ji honil a kousal zezadu do nohou, nic mít. Časem se situace zklidnila. Muf byl a stále je velmi kontaktní kocourek, rád se chová a je velký mazel. Nejraději leží na klíně a občas se podívá na mě svými nádhernými velkými kukadly. Je velmi zvědavý a u všeho musí být. Velmi si rád hraje a nejraději sleduje kapky vody ve vaně nebo v umyvadle. Nahradil mi svojí povahou Barunku. Začali jsme chodit s Mufem na výstavy a seznámili jsme se s lidmi okolo burmilek. Je fajn, když si člověk může popovídat o svých kočičích miláčcích s ostatními. Bohužel Muf výstavy moc neprožívá. Bere to jako omezování své kocouří svobody a navíc na něj „sahají“ cizí lidé a okolo je spousta cizích kocourů. Ukončili jsme jeho výstavní kariéru titulem Interchampion a dál ho výstavami trápit nebudeme. Vystavování nás chytlo a tak jsme se rozhodli, že si k Mufovi koupíme kočičku, se kterou bychom mohli chodit na výstavy.

A tak k nám přišla Christina, Christinka. Christinka je velmi něžná a jemná kočička. Je to naše panenka, má moc roztomilý „kukuč“. Když jsme si ji přivezli, tak špatně jedla. Nyní se její vztah k jídlu obrátil o 180 stupňů a na prvním místě jejího žebříčku je jídlo, nejlépe však maso, maso a zase maso. Velmi si ráda hraje a honí s Mufem. I když Muf jí ze začátku dával pěkné „kapky“. Ale Christinka je velmi učenlivá a začíná to Mufovi vracet. Christinka je naše nejukecanější kočička, „mluví“ na nás pořád, když má hlad, když si chce hrát, když chce chovat v náruči... S Mufem tvoří sehranou dvojku a když se honí po bytě anebo si hrají, tak je to lepší než televize. Večer se potom rozloží na pohovku mezi mě a Honzu a jsou těmi nejspokojenějšími kočičáky na světě.

Naše chovatelská stanice Elbamo Angels*CZ byla zaregistrována koncem roku 2008.

Na fotce jsou koťata vlevo Berenika a vpravo Bert Elbamo Angels,CZ.

TOPlist